Krásné
dny volna za mnou, krátký pracovní týden a sobotní teambuilding přede
mnou. Dnes hodně přemýšlím. Včera jsem po dlouhé době měla volný den,
takový, kdy nemáte naplánováno nic napevno, nemusíte vstávat v konkrétní
hodinu, ani se nikam trmácet...Ale ve své hlavě jsem měla stanoveny
nějaké úkoly. Např. můj první feng shui rozbor, vypracování otázek ke
zkouškám z feng shui a závěrečný projekt. Už mě začíná tlačit čas a
zjistila jsem, že jsem dokonce po dlouhé době zaznamenala ten stresující
pocit, že bych něco měla dělat a nedělám a že docela nestíhám (ten
pocit, který byl za studií naprosto standardní a který mi vůbec
nechybí).
Den se nakonec nevyvíjel vůbec podle mých představ. Vstávala jsem pozdě, jelikož jsem si chtěla pro jednou odpočinout od budíku. Ztratila jsem tak docela dost času a den měla takový posunutý (ze snídaně byl skoro oběd a z oběda skoro svačina...). Venku bylo nádherně a já nedokázala vydržet u počítače a pracovat. Následovala tedy dlouhá procházka (skvělá mimochodem) a k “práci” jsem zasedla někdy kolem šesté hodiny večer. Nesmíme zapomenout na večeři, u které pochopitelně nepracuji a nějaký ten čas strávený lelkováním na internetu. Nakonec jsem tedy neudělala skoro nic. Opět jsem se přesvědčila, jak obtížně se ve svém volném čase nutím do věcí, které ještě úplně nehoří (přitom mě ale baví). Moje lenost mě pak štve, jsem nervózní a vzniká začarovaný kruh, kdy se na práci pořádně nedokážu koncentrovat. Je to ve výsledku ztráta času, mnohem horší, než kdybych se na věci vrhla sice na poslední chvíli, ale na 100%.
Dnes jsem navíc přemýšlela o svém problému s rozhodováním a stanovením priorit. Jelikož nejsem schopna si jasně říct, které věci jsou pro mne v životě důležitější, nedokážu pak směřovat energii tím správným směrem a “stojím na místě”. Úkol číslo jedna tedy je, rozhodnout se, co vlastně chci (páni, to je klišé).
Vypadá to, že v následujících měsících by mohlo (mělo) přeci jen dojít na kurz angličtiny.
Den se nakonec nevyvíjel vůbec podle mých představ. Vstávala jsem pozdě, jelikož jsem si chtěla pro jednou odpočinout od budíku. Ztratila jsem tak docela dost času a den měla takový posunutý (ze snídaně byl skoro oběd a z oběda skoro svačina...). Venku bylo nádherně a já nedokázala vydržet u počítače a pracovat. Následovala tedy dlouhá procházka (skvělá mimochodem) a k “práci” jsem zasedla někdy kolem šesté hodiny večer. Nesmíme zapomenout na večeři, u které pochopitelně nepracuji a nějaký ten čas strávený lelkováním na internetu. Nakonec jsem tedy neudělala skoro nic. Opět jsem se přesvědčila, jak obtížně se ve svém volném čase nutím do věcí, které ještě úplně nehoří (přitom mě ale baví). Moje lenost mě pak štve, jsem nervózní a vzniká začarovaný kruh, kdy se na práci pořádně nedokážu koncentrovat. Je to ve výsledku ztráta času, mnohem horší, než kdybych se na věci vrhla sice na poslední chvíli, ale na 100%.
Dnes jsem navíc přemýšlela o svém problému s rozhodováním a stanovením priorit. Jelikož nejsem schopna si jasně říct, které věci jsou pro mne v životě důležitější, nedokážu pak směřovat energii tím správným směrem a “stojím na místě”. Úkol číslo jedna tedy je, rozhodnout se, co vlastně chci (páni, to je klišé).
Vypadá to, že v následujících měsících by mohlo (mělo) přeci jen dojít na kurz angličtiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat