sobota 19. května 2012

KRÁLOVSKÁ ZAHRADA JEN PRO MĚ

Tento týden se mi stala zvláštní věc. Absolvovala jsem svou každodenní cestu tramvají domů a celkem si užívala dobrou náladu, sluníčko a hudbu v uších, když si přede mě najednou sedli dva bezdomovci. Následovala vlna nehorázného zápachu, takže moje dobrá nálada byla ta tam. Chvilku jsem zvažovala, jestli poodejít, ale moc by se nevyřešilo. Tak jsem na další zastávce prostě vystoupila. Zrovna to byla stanice Královský letohrádek a mě napadlo, že bych se mohla krátce projít přes královskou zahradu a na tramvaj naskočit na další zastávce. Bylo kouzelné počasí, nízké slunce, dramatické mraky, ne moc velké teplo, vlhký vzduch. Při vstupu do zahrady jsem jen jedním okem mrkla na ceduli s otevírací dobou a zahlédla něco jako 21:00 a tak jsem v klidu vešla...K mému překvapení tam nikdo nebyl. Najednou jsem si připadala jako v jiném světě. Ruch s přilehlé silnice byl tlumenější i vzduch jiný, jako by ty dva tak blízké prostory dělila skleněná stěna. Před letohrádkem jen zurčela fontána, všechno kvetlo a bylo tím jarním způsobem svěží a voňavé. Úplně jsem pookřála. Moci se nadechnout čerstvého vzduchu, volně se procházet, užívat si samoty, to byl po celém dnu v práci a městském ruchu neskutečný balzám. Někteří tuhle zahradu asi znáte. Je odsud vidět kus Prahy, část Pražského hradu a chrámu sv. Víta. Jsou zde krásné staré vzrostlé stromy dosahující obrovských výšek. Pro mě jedno z nejkrásnějších míst. Potkala jsem jen asi dva lidi. Taky divoké kachny a sojku. Fotila jsem, zhluboka dýchala a užívala si tu chvíli. K mému překvapení jsem na druhém konci zahrady u dalšího vstupu zjistila, že je zavřeno. Otočila jsem se tedy, že se vrátím, odkud jsem přišla, ale hned v závěsu jsem zahlédla pána z hradní stráže (sympatický mladík :-)), který mě informoval, že mají otevřeno bohužel jen do sedmi, takže už mi zavřeli :-) Kousek mě tedy doprovodil a navigoval směrem k jinému vchodu, kde už o mně věděli a čekali na mě jiní členové hradní stráže. To, že v zahradě nikdo nebyl tedy mělo svůj důvod, ale jsem moc ráda, že jsem si mohla tento prostor vychutnat téměř sama. Většinou je zde totiž plno lidí a to pak není ono. 
Říkám si, jaké zajímavé "náhody" se člověku občas dějí. Nebýt těch dvou pánů v tramvaji, ani by mě nenapadlo vystoupit. Další příklad toho, že vše má svůj smysl...I to nepříjemné a zdánlivě negativní. A na každou situaci jde nahlížet z různých úhlů pohledu. Jen chtít...











Žádné komentáře:

Okomentovat