Ty dlouhé dny v práci mě jednou zničí. Bolí mě záda, natékají nohy, cítím se celá rozlámaná. Na konci pracovní doby jsme ještě měli diskusi se šéfem, který neměl úplně nejlepší náladu a tak mě to trošku mrzelo. Ale chtěla jsem to celodenní sezení v kanceláři vykompenzovat procházkou. Na Újezdě jsem vyskočila z tramvaje a s Pynk Floydy v uších si to štrádovala jednou z mých nejoblíbenějších uliček. Těsně před Malostranským náměstím jsem zahla doleva nahoru a podél nejrůznějších velvyslanectví mířila do Nerudovky a ke Strahovskému klášteru. Ovšem hned v první třetině kopce se ozvala nesnesitelná pálivá bolest na noze. Rozedřel se mi puchýř, na který jsem si zadělala již včera (po zimě poprvé páskové boty + teplo, znáte to...). Takže jsem vlastně z procházky měla takový menší očistec. Nakonec jsem ale (s velkým sebezapřením) dopajdala a vlastně na sebe byla docela hrdá. Když jsem pak přicházela domů a zahla do naší ulice, vykoukla na mě duha. Někdy jsou ty životní momenty zvláštní :-)
To ticho před bouřkou...
Den zakončuji filmem Život a smrt Petera Sellerse.
Žádné komentáře:
Okomentovat