INTERNETOVÁ ZÁVISLOST

Nevím, jsem opravdu tak nemožná?

Celý den v práci se nese ve znamení - chvilku práce, zahloubám se do úkolu, po chvilce zjistím, že za tento akt si zasloužím odměnu, kliknu na internet. Chvilku brouzdám. Uvědomím si, že se flákám a chci se vrátit zpět k práci. Nechce se mi, ale rozklikávat další stránky nechci. Ty základní (rozuměj - mail, základní zprávy, FB) mám projeté a pouštět se do hloubějšího internetového bádání mých oblíbených věcí by bylo velice nebezpečné. Navíc mám pracovat! Tak do toho. Když já nevím, nemám ten správný nápad, jak tu věc zpracovat. Lámu si hlavu. Mohla bych se podívat na jiný zadaný úkol. Ale tam je zase jiný problém, musím na územní šetření, které už několikátý den odkládám, atd. atd.. Ne! Do pondělka potřebuju dodělat tohle, to zvládnu! Něco mě napadne. Ach joooo, co to dělám za práci, nebaví mě to! A tak pořád dokola. Kdyby mi někdo sebral mé bezduché klikání na internetu, kterým vyplňuji drobné chvilky pro odpočinutí mozku, asi bych se zbláznila. Kam jsem se to dopracovala???

Háčků může být hned několik:

1. Jsem líná
2. Práce mě nebaví. V důsledku toho se musím do věcí nutit a vyčerpávájí mě. Stojí mě to mnohem víc energie a chodím domů úplně vyšťavená. (Ano, něco na tom bude...)
3. Náročné pracovní úkoly (nemyslím, spíš všechno příliš řeším, nemám potřebný nadhled a ztrácím čas nedůležitými detaily)
4. Jsou to všechno jen výmluvy - jsem líná :-)

Vážně bych se jednou chtěla dostat do bodu, kdy budu celý den zapálená do řešení svých pracovních povinností a bude mě to těšit. Večer se ohlédnu a uvidím za sebou řádku smysluplných splněných úkolů. A na pitomý internet si ani nevzpomenu.

To opravdu chci...