KAM?

Někdy se dívám kolem sebe a přemýšlím...O kvalitě svého života. O možnostech. Které nebyly a jsou. A já sešněrovaná sama sebou stojím a čekám. Čekám na svůj stav štěstí. Který přijde tak, jak jsem si celý život představovala. A on nepřichází. Žádná euforie, jen realita. Lehce vzduchoprázdno.

Základní škola, střední škola... Cíle jasné. Zavrávovrání při výběru budoucího oboru, ale za krátko vše vyřešeno. Architektura je cíl. Cíl, kam můžu směřovat všechnu energii.

Vše, co jsem si kdy přála jsem si v podstatě vydobyla. Nyní jako bych stála před tisíci cestami a zoufale přemýšlela, kterou se vydat. Pokud má člověk záměr a vytrvale mu dodává energii, posiluje ho, vyplní se. A když nemá?

Co teď se životem. Cestovat? Nadále se vzdělávat? Zakládat rodinu? Čeho jsem schopná se vzdát a pro co?

Ta dospělost, přátelé, není vůbec lehká věc...