středa 4. dubna 2012

ZAMYŠLENÍ

Tento týden pro mě nezačal úplně optimisticky, přestože pro to nebyl žádný důvod. Pondělek se nesl v duchu “den blbec” - lidé kladli nevhodné otázky, na které jsem neznala odpověď, cítila jsem se pod psa, nic mě nebavilo a čas se vlekl. Úterý bylo o kapku lepší a dnes se to i vlivem sluníčka venku snad úplně vyladilo. Zvláštní, jak některé dny člověku prostě nesednou.
Někdy mi připadá, že každý den vstává z postele trochu jiná bytost, která vnímá sebe sama odlišným způsobem: sebevědomá/nesebevědomá, úspěšná/neúspěšná, krásná/škaredá, pracovitá/líná. Já vlastně vůbec nevím, jaká jsem. Chtěla bych někdy dosáhnout jakési vyrovnanosti, kdy budu sama sebe znát, budu si jistá svými vlastnostmi a schopnostmi a neovlivní mě vnější okolnosti. Resp. neovlivní mě v mém názoru na sebe sama. Bude jedno, jestli mne někdo pochválí, nebo jestli se někde ztrapním. Stále budu mít stejné jistoty o sobě samé a svůj vnitřní klid, kterým nic neotřese. Zkrátka zdravé sebevědomí, které se nemění vlivem toho, co kdo řekl, nebo co se přihodilo. Do té doby však ještě nějaký ten čas uplyne. A v tom čase musím věnovat energii sama sobě, proniknout do hlubších vrstev a odstranit to, co působí potíže. Věřím, že jednou tento stav nastane.

Žádné komentáře:

Okomentovat