středa 27. června 2012

NEMOCNIČNÍ MŇAMKY

Po včerejšku jsem "obohacena" o další zkušenost, tentokrát trošku odjinud. Navštívila jsem totiž svou kamarádku po operaci meziobratlové ploténky, na neurochirurgickém oddělení ve Vinohradské nemocnici. Měla jsem možnost po dlouhé době nakouknout do světa českého nemocničního prostředí. Jen tak zhlehka (z pozice pacienta je to pochopitelně o něčem jiném). A musím se s vámi podělit o jeden postřeh. Tím je nemocniční strava. Čas od času něco zaslechnu od známých, kteří mají osobní zkušenost a je mi jasné, jak to asi vypadá, protože prostě postoj společnosti a státu k věci je takový, jaký je. Sama mám každodenní zkušenost z kantýny z práce (o tom až někdy příště). Samozřejmě skutečnost opět potvrzuje, co jsem předpokládala. A to že stav stravování v nemocnicích je naprosto otřesný. Nebála bych se v tomto případě použít i jiná přídavná jména jako život ohrožující a trestuhodný. Asi jako kdybychom se bavili o stravě dětí. Nechci být v těchto věcech extrémní a prosazovat nesmyslné teorie. Jen si myslím, že člověk nějakým způsobem nemocný MUSÍ mít takovou výživu, která podpoří regenaraci a samoléčící schopnosti organismu a při tom ho nezatíží. Zkrátka potravu, která pomáhá léčit (už tady bychom se asi dostali do žhavé diskuse s doktory a dalšími chytráky, kteří tohle ještě nepochopili - a to, že strava je i lék, ne jen hmota, která má chutnat). Zatímco pacienti dostávají stravu, která tělu nedodá téměř žádné živiny a vlákninu, jen tělo zatíží množstvím nějaké “pahmoty” (konkrétně např. bílou moukou, nekvalitními tuky a masem). Proti masu bych ještě nic neměla (vhodně upravenému), ale to ostatní snad ani nechci komentovat (kobliha, knedlíky, omáčky, margarín light, máslový řízek, maštění). Nehledě na to, že jakási “dietní” strava je podávána jen v případech, kdy má člověk nějaké specifické trávicí či jiné obtíže, a pozření něčeho takového by mu mohlo bezprostředně hodně ublížit nebo udělat špatně. Někdo, kdo už se naučil vnímat člověka celostně (vše souvisí se vším, co sním má vliv na celé tělo, ne jen na trávicí soustavu) se musí chytat za hlavu. Já se tedy chytám.
Nemůžu prostě pochopit, jak je možné, že jídelníčky nemocnic a jídelen všech typů škol od těch mateřských po vysoké jsou padesát let stále stejné (nechutné/nezdravé/životu nebezpečné...)?! Snažme se jako mladá generace šířit osvětu a trpělivě vzdělávat naše příbuzné a známé, ať se to už jednou proboha změní. Kvalitní a zdravé jídlo je přece jeden ze základních předpokladů pro zdravý a kvalitní život. A nemusí to být vůbec tak těžké.



Jaký je váš názor na tuhle problematiku? Máte nějakou osobní zkušenost?


JÍDELNÍČEK


 


OBĚD
















Mimochodem - Peklo na talíři na Stream.cz - znáte? Už je to extrémně rozšířené, ale pokud se to k vám ještě nedostalo, důrazně doporučuji sledovat (v ČR bych to zavedla povinně :-))

1 komentář:

  1. Táta byl půl roku na Bulovce, on má crohnovu chorobu a byl tam na "rutinní operaci" po které ovšem shodil asi 30 kilo... po pul roce jim furt nepřibíral a museli ho doživovat nitrožilně... pak ho poslali do Motola s tím, že už je v pohodě až na tu váhu. A tam jsme mu musela pomáhat dojídat, jídlo super, obrovské porce, dobrá chuť a tátu mohli do měsíce a pul pustit. Ale na té Bulovce to bylo k blití... nechápu, proč to někde jde a někde (dokonce téměř všude) nejde

    OdpovědětVymazat