pátek 6. července 2012

ZPĚT DOMA

Festivalování v Karlových Varech jsme nakonec utli dříve. Naskytla se možnost svést se ve středu s kamarádem autem a my ji rádi využili. Bylo to fajn...ale bylo toho dost. Nevím, bláhově jsem si myslela, jak si odpočinu a tak vůbec. Jenže realita byla trošku jiná. Filmy zajímavé, to jistě. I když na mě trošku náročná tématika (válka, politika, krimi), až předposlední zhlédnutý film mě opravdu dostal (polský thriller - Zabít bobra - skvělá atmosféra a hudba, výborní herci). Dokonce jsme zvládli i koncert Vojty Dyka z jazzovým big bandem :-) Celý v dešti, mezi uječenými fanynkami. První půlhodinu jsem přemýšlela, jestli neodejít, ale nakonec to bylo celkem fajn (Vojtovo hudební nadání to zachránilo). Jenže to celé bylo vlastně dost náročné na to, abych se vrátila odpočinutá. Moc dobře se mi nespalo, měkká postel a obrovský polštář udělaly své a začala se ozývat záda. Od soboty mě téměř nepřetržitě pobolívala hlava. To už se mi dlouho nestalo. A celkově jsem byla neuvěřitelně unavená, přestože jsme neponocovali a netrávili večery někde v alkoholovém opojení. Vysněného povalování na lehátku s knížkou a slunění se mi dostalo jen asi půlden, protože se počasí hned zase zhatilo (na západě bylo kolem dvaceti, zatímco jinde skoro 40°). Další kapitolou bylo jídlo. Inu stravování částečně v restauracích a částečně u přítelových rodičů zkrátka nebyla nejlepší kombinace (vzhledem k těm restauracím také dost nákladná). Navíc člověk při tom dovolenkování má pocit, že si může dopřát něco víc a výsledkem je vlastně slušné přejídání.
Těšila jsem se domů jako už dlouho ne. Hned ve čtvrtek ráno nebylo po bolesti hlavy ani stopy. Daří se mi jít spát do půlnoci i když druhý den nemusím vstávat. A ráno se budím kolem osmé a ne v deset. Peru, vařím zdravé jídlo, pracuju, cvičím a užívám si toho, být v klidu a nemuset ráno do práce. Dokonce jsem si přišila upadlé knoflíky, které na to čekaly několik měsíců, a zbavila se obrovské hromady prádla na žehlení. Potřebovala bych tak po každém měsíci práce zhruba týden oddychu, kdy bych se věnovala sama sobě a všem těmto činnostem, které v normálním koloběhu tlačím před sebou a ne a ne je pokořit.
Jediná vada na kráse těchto volných dní je to, že nám v domovní chodbě vyměňují dlažbu. To znamená, že tu máme celý den obrovský randál z vrtačky, kterou odstraňují betonovou stěrku. Je to docela k zbláznění, vlastně se divím, že si i přesto zachovávám relativně pozitivní náladu :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat