středa 29. února 2012

DEVĚTADVACÁTÉHO ÚNORA

Vše mě bolí. Je opravdu na čase, aby se cvičení stalo pravidelnou součástí mého denního režimu. Včera jsem si vyhradila čas a oprášila některé posilovací cviky, které jsem dřív občas prováděla a dnes se nestačím divit :-) (a co teprve zítra!)  Moje posilovací cvičení se za poslední roky omezilo na zápěstí svírající počítačovou myš. Jak smutné...Pravda, jsem zvyklá se alespoň pravidelně protahovat a někdy zařadit zdravotní cvičení na záda. Ale i tak, bída!
Jsem opravdu velmistr ve výmluvách, proč si nevyhradit čas na nějaké pravidelné veřejné cvičení. Moc mne baví jóga. Ale! Žádná z lekcí mi hezky nenavazuje na pracovní dobu a když už navazuje, nelíbí se mi. A je to drahé. Případně bych musela někam dojet a vzhledem ke každodennímu cestování do práce (2 x 1 hod)...To raději dojedu domů a jen tak si v klidu existuju. Pravda, většinou opět u počítače. Táááákže, zařadím alespoň cvičení domácí. Jelikož je mi to vlastně nejpříjemnější. Sestavím si ho naprosto spontánně podle nálady, pustím si hudbu kterou chci a užiju si to po svém. Po tom včerejším se cítím nadmíru dobře...

1 komentář:

  1. Mám to podobně, taky jsem vždycky měla spoustu výmluv, proč nejdu nikam cvičit. Teď jsem konečně našla kurz, který mi vyhovuje, pět minut od domu, malá skupina, cvičíme potmě, jen se svíčkama, takže mě nikdo nevidí. Domácí cvičení je taky dobré, jen je problém, že mě nikdo nekontroluje, takže mám tendenci to časem flákat.

    OdpovědětVymazat