O víkendu jsem se opět vzdala různých výletních aktivit ve prospěch řádně udělaného feng shui rozboru (po kolikáté už?). Pořád toho stejného - v podstatě prvního. Sama už se pozastavuju nad tím, jak dlouho mi to trvá. Samozřejmě těch dnů, kdy jsem se tomu opravdu v kuse věnovala tolik nebylo, ale to není jen to. Je to jednak tím, že polovinu času prolelkuju - nejdříve přece musím uklidit, uvařit, najíst se, udělat čaj, projít internet...A jednak tím, že chci mít všechno nejúžasnější na světě, takže dokážu strávit hodiny stahováním božských obrázků do počítače, abych pak žádný nepoužila. Čas od času ještě nastane fáze, kdy si připadám tak neschopná, že upadnu do beznaděje a nejde mi soustředit se na práci. Když tohle všechno zkombinujete, příliš prostoru pro intenzivní pracovní výkon nezbývá. To mne přimělo klást si otázku, co s tím. Mám špatnou sebekontrolu? Vůli? Nedělám to co mě baví? Nedělám to, pro co mám vlohy? Neodhadnu ten správný čas? Jsem prostě jen líná? Nevím.
V neděli jsem počínající hysterii vyřešila tím, že jsem vyběhla a dala si malé kolečko v okolí. Neběželo se mi sice až tak dobře a zvolila jsem kratší trasu, ale požadovaný efekt to mělo. Hlava se vyčistila a já se zklidnila.
Ovšem události měly další spád. Jelikož se velmi často děje, že se vracím z práce otrávená a přítel je toho svědkem, v sobotu vznikla rozprava nad tématem - práce, budoucnost, co chci nebo nechci dělat a podobně. Ve hře je jeden návrh - zkusit si v práci domluvit částečný úvazek a ve zbytku se věnovat tomu, co jsem měla v plánu. A to je poradenství - architektura a hlavně feng shui. Je prý ideální čas pro to, to zkusit. Žádná soukromá finanční krize a žádné závazky. Ano...Má pravdu. Jenže já mám, jako obvykle, strach. Že to nezvládnu. Klasika.
Při našem brainstormingu došlo ještě na jedno téma. A to je návštěva psychologa. Ano - já a psychoterapie. Před časem to byl můj nápad. Mimo jiné i proto, že jsem přečetla řadu knih naťukávajích tato témata, si velmi dobře uvědomuji, kolik si v sobě nesu závaží v podobě různých nepříjemných zážitků a zkušeností (zejména z dětství). Ty vytvořily různé formy strachů a třeba i negativních vzorců chování, které mi nejdou změnit. Cítím, že přestože se snažím, čtu, vnímám se, mluvím o tom, přes určitou hranici se nedostanu a v krizové situaci reaguji pořád stejně (hloupě, neadekvátně, cholericky, zbytečně, řekla bych i dost uboze). Měla jsem vyhlídnutou paní, která mimo klasické psychologické vzdělání svou praxi kombinuje s astrologií, rodinnými konstelacemi, tarotem a spoustou dalších technik. Četla jsem její knihu i řadu jejích článků a pokud bych si tedy měla vybrat, byla by to určitě ona. Jediný háček byl v ceně. To byl pro mne argument, proč do toho nejít. Ten však padl při naší víkendové rozpravě. Priority byly stanoveny a bylo rozhodnuto. Budu chodit na psychoterapii. A jak to tak bývá, když to rozhodnutí uděláte, věci naberou rychlý spád. Ráno jsem zavolala a byla objednána rovnou na dnešek večer :-) Takže, ano, mám za sebou první sezení. První pocity, první emoce...Vydávám se na dlouhou cestu. A jsem velmi zvědavá, co mě na ní potká. Těším se.
Fíha, obdivuji tvoji takhle se do toho pustit! Já jsem toho názoru, že psychoterapie může pomoci úplně každému, takže doufám, že nebudeš svého kroku litovat a vyřešíš spoustu svých problémů :) A určitě se dostanete i k tomu řešení práce - protože jak to tak píšeš, určitě by to chtělo něco s tím dělat. Držím palce, ať to jde dobře a změny k lepšímu pocítíš co nejdříve :).
OdpovědětVymazatA taky palec nahoru příteli, evidentně je to rozumný a chápavý muž, takových je málo!
Přesně tak, také myslím, že psychoterapie je pro každého. Jen se různíme v množství a typech těch životních příběhů, zkušeností, zátěží...Myslím, že s proměnou mého vnitřního světa budou přicházet změny vnější, aniž bych o to musela tolik usilovat. Opravdu jsem hodně zvědavá a těším se, i když není mnohdy příjemné probírat se těmi věcmi z minulosti a znovu si prožívat nepříjemné emoce. Je to ale zároveň obrovská úleva. Budu průběžně informovat :-)
VymazatA k mému příteli. Děkuji za pochvalu! Vyřídím :-) Je pravda, že si ji zaslouží na 100%, je to výjimečná osoba.
Perfektně rozumím problémům, které popisujete. Vlastně mě skoro až děsí, jak podobné věci řešíme. A protože sama v tom řešení nejsem dvakrát úspěšná, nemám právo Vám zkoušet radit. Ale stejně to zkusím: co kdybyste se tak urputně nesoustředila na všechna možná pravidla, zásady a dobré rady? Jasně, že je důležité řídit se čínskými stravovacími pravidly, dodržovat čtyři dohody, sledovat, která potravina má kolik vápníku a kdesi cosi... Ale co naše babičky nebo prababičky? Věděly něco o Dohodách nebo o raw-food? Silně pochybuju. Nesly si v sobě negativní zážitky z dětství? Pravděpodobně ano. A byl jejich život nějak zásadně horší, než je náš? Samozřejmě, že nebyl... Tím nechci zlehčovat Vaši (ani svoji) situaci, ale někdy mi takováhle úvaha fakt pomáhá. A každopádně Vám držím palce! L.
OdpovědětVymazatHezký den, rozumím, co chcete říct! A věřte, že zase tak se těmi pravidly nesvazuji, přestože podle blogu se to tak může zdát. Dobře si uvědomuji, že nelze mít vše perfektní a podle těch správných pravidel. Trápit se tím, že vše musí být na 100%, je pak ještě horší, než to vůbec neřešit. Nechat věci tak nějak plynout a prostě žít je pro mě teď hodně důležité a třeba právě kurz feng shui mi v tom hodně pomohl. Myslím, že se mi to někdy daří, ale pak mám i ty své nemilé stavy. Je pravda, že třeba téma práce řeším až moc usilovně, a to nemusí být ku prospěchu. Jen cítím, že tahle oblast je pro mě hodně důležitá. Člověk v práci stráví většinu života, a tak se nechci nasměrovat hned v začátku směrem, který mě nebude naplňovat. Já cítím, že moje aktuální situace je do značné míry ovlivněná tím, že se bojím a podceňuji se. I proto jsem se dala na psychoterapii, abych se od toho pokusila odpoutat a neubírala si tím energii. Na druhou stranu vše má svůj čas. Věřím, že se věci budou dít tím správným způsobem. Vlastně jsem přesvědčena, že když u mě (dá se říci v hlavě) bude vše v pořádku a budu mít dobrý záměr, věci se začnou dít „samy“. Přijdou ty správné události, ve správný čas. Každopádně děkuji za komentář a taktéž držím pěsti! Nemáme to se sebou mnohdy jednoduché, ale o to je ten život zajímavější ;-)
Vymazat