Hodně pracuji... hranice mezi časem pro práci a relaxaci je velmi tenká. Nezáleží na tom, jestli je všední den, nebo víkend.
Jsem hodně sama, přemýšlím, poznávám se, vracím se do minulosti, fascinuje mne, kolik jsem toho už zažila. Čtu svoje deníky a prohlížím fotky. Využívám čas pro sebe, kterého mám maximum jako příležitost, která nepřichází za život často.
Cítím se čím dál silnější a nezávislejší, i když je mi někdy hodně mizerně.
V mém pokoji se cítím strašně fajn, byť je průchozí. Je to teď jediné místo, které můžu nazývat domovem.
Běhám pod Vítkovským kopcem téměř třikrát týdně zhruba pět kilometrů.
Jídlo je pro mě radost, s chutí si připravuji zdravé a dobré věci, užívám si sezónní ovoce a zeleninu.
Nezhubla jsem od března snad ani o gram (tuším, že je v tom hlava).
Tři dny v týdnu pracuji z domova. Ráno běhám, pokračuji sprchou a dobrou snídaní.
To je začátek pracovního dne, o jakém jsem ani nesnila.
Často si vařím a baví mě to moc!
S penězi to není slavné, z čehož jsem někdy dost vystresovaná. Mám své priority, ze kterých nechci ustoupit (investice do osobního rozvoje), jsem tedy nucena šetřit. Nová výzva je - jíst pestře a zdravě za co nejméně peněz.
Příští týden začíná moje dovolená a troufám si říct zajímavá a nová etapa mého života - roční tantrický výcvik - práce s energetickým i fyzickým tělem, s vědomím i podvědomím, vnitřními traumaty, se strachem, vinou, potěšením, s duší... Těším se!
CO SE DĚJE:
Vary...alespoň na skok
Zobrazují se příspěvky se štítkemběh. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemběh. Zobrazit všechny příspěvky
úterý 16. července 2013
pondělí 10. června 2013
pondělí 20. května 2013
TENTOKRÁT NE O DUŠI, ALE O TĚLE
Na podzim minulého roku jsem si vytvořila příjemný režim - několikrát do týdne slabá půlhodinka běhu, do toho různá posilování podle chuti... Malinko jsem zhubla a byla spokojená. Nějak zásadně jsem hubnout nepotřebovala, ale malá změna byla vidět a byla příjemná. Jenže pak se začal dramatický sled událostí a moje soustředění na životní styl šlo do háje. Přes zimu jsem se přestala hýbat téměř úplně, jedla jsem často mimo domov, večer na nejrůznějších akcích... Alkoholu bylo taky nemálo. Respektovala jsem řadu pravidel ve svém životním stylu, která už jsou mi vlastní, sedí mi a není to o žádném nucení se, ale zároveň jsem často dělala výjimku. Tady dortík na narozeniny kolegyně, tady pozdní vydatná večeře, tady páteční akce se slušnou dávkou alkoholu... Nejsem zvyklá se jakkoli omezovat, být striktní, něco naprosto odmítat. V mém zaběhnutém světě občasné hřešení nevadilo. Tentokrát to ale evidentně přesáhlo únosnou míru. Svou roli samozřejmě sehrálo i psychické vypětí v průběhu celého období.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)

