JARO V NEDOHLEDNU

Tahle zima pro mě byla docela oříšek. Hlavně po psychické stránce jsem musela ustát řadu věcí a poslední co potřebuju je, aby se jaro neustále odkládalo na neurčito. Pokaždé, když se vzbudím do dalšího zamračeného a studeného dne, mám depresi, pokaždé, když se vzbudím do voňavého a slunečného dne, mám euforii. Skoro se ani nepohybuji v žádném neutrálu, existují jen tyto dva extrémy. Moje rozpoložení je zcela závislé na tom, jaké je zrovna ten den počasí a mně se to vůbec nelíbí. Nechci, aby byl můj život řízen tím, jestli zrovna sněží nebo svítí slunce. Jen už mám po zimě takový energetický deficit, že můj mozek reaguje zcela přemrštěně.

Jediné pozitivum, které dokážu shledat na předpovědi pro následujících 14 dnů je, že si to jaro pak opravdu užiju.

Jinak by se mé počínání jednoznačně za jarní označit dalo. Chuť na větší množství zeleniny a ovoce, úklidové záchvaty, touha po pohybu i nadšení vnášet do života nové věci. Když už to tedy jarně venku mnohdy nevypadá, vykompenzuji to alespoň svým přístupem k životu...

Pro jistotu si ještě nějakou chvíli pohlídám zásoby zázvoru, citronů a vitamínů. Rozhodně fajn bude v malém množství kvašená zelenina kvůli vitamínu C. Promyslím si, jaké polévky uvařím (v hledáčku mám mrkvovou se zázvorem, indickou z červené čočky nebo polévky s kari a mungo fazolkami) a saláty odložím na neurčito. S nimi by se to však nemělo přehánět nikdy, neboť syrová zelenina je na trávení dost náročná (zejména ve větším množství) a organismus hodně ochlazuje. Sama se vždycky znovu přesvědčím, že mísa salátu mi dvakrát dobře nedělá (a to už automaticky rezignuji na papriky a neloupanou okurku).

V rámci jarní iluze se začínám obklopovat alespoň bylinkovou zelení za oknem...

oregano














 

 rozmarýn