Blog šidím a uvědomuji si to... Jsem unavená z psaní do časopisu a málokdy mám pak chuť - takovou tu správnou kombinaci spontánního nadšení a dostatku energie - něco vytvořit právě sem. V poslední době opět hodně přemýšlím (mimo jiné) nad svou profesní cestou. Nad tím, co jsem dělala, co dělám a co chci dělat v budoucnu. Jak to cítím, jestli mne to naplňuje, co bych ráda změnila a podobně. Nemám totiž pocit, že bych se do své práce vrhala s nadšením, ztrácela pojem o čase a těšila se, až se k ní zase vrátím, když ji zrovna nedělám - což jsou údajně známky toho, že je to pro člověka opravdu ta pravá, naplňující činnost. Zároveň odmítám připustit, že práce musí být to nutné zlo za účelem výdělku, které se musí odkroutit a jinak to nejde. Ne. Budu hledat, dokud nenajdu.
To mne přivádí opět k blogu. Jeho témata jsou čistě tím, co mě baví a v čem vidím smysl. Týkají se života jako takového, toho, jak se hezky starat o sebe - zevnitř, zvenku, po fyzické i duševní stránce...poznávání sebe. Čím dál víc mě baví nakupovat a připravovat si zdravé jídlo, cvičit a cítit se dobře, objevovat své potřeby a svůj potenciál, ale i ty negativní polohy, kterými třeba ubližuji okolí, manipuluji...jejich příčiny, uvědomění a případné odstraňování. Přejímám zodpovědnost za svůj život. V těchto věcech vidím hluboký smysl. Inspirovat a sdílet svoje poznatky v tomto směru mě prostě baví a vnitřně naplňuje. Dělat něco, co může lidem zkvalitnit život na jakékoli úrovni, mi zkrátka přijde smysluplné.
Pomalu ale jistě mě opouští touha zabývat se technickými tématy. Už nejsem zapojená v procesu projektování, ale píšu o technických věcech. Pořád v architektuře jsem. Mám ji vystudovanou a vnitřní hlas říká: "Nezahodíš přece ta léta dřiny a získávání zkušeností!". Jenže mě začaly zajímat úplně jiné věci. Ano, je fajn propagovat přírodní bydlení, materiály a konstrukce, které jsou zdravé. Hodně let mě to zajímalo, směřovala jsem k tomu, a teď to dělám. Uvědomuji si ale, že je to pro mě ale až příliš mužská činnost. Píšu o pasivních domech, izolacích nebo základech a ptám se sama sebe, proč to vlastně dělám... Tohle vůbec dělat nechci. Kdykoli můžu, čtu o ženství, o energiích, přírodních cyklech, duchovnu, psychologii, emocích, zdravé stravě, cvičení... A to mě pohltí, to mě zajímá. Baví mě objevovat a rozvíjet svoji ženskou stránku založenou na pocitech, intuici, proměnlivosti a cykličnosti, která se v tomhle mužském světě orientovaném na výkon, srovnávání a linearitu krčila někde v rohu. Úplně mě to pohlcuje a ostatní věci mi přijdou povrchní.
Možná blázním. Ale možná se paralelně tvoří jiná cesta, o které vůbec nebudu řešit, jestli je ta správná, protože to prostě budu vědět. Vím, že se teď v práci intenzivně učím. Často vstupuji do lehce nekomfortní zóny, musím plnit velké množství různorodých úkolů, řídím auto, píšu, chodím na schůzky a jednám s naprosto odlišnými lidmi, dělám rozhovory, musím reagovat na řadu situací a to mě učí být přizpůsobivá, silnější a sebevědomější. Baví mě vidět výsledky své práce a baví mě i pozitivní zpětná vazba, která občas přichází. Srovnám-li současné zaměstnání s předchozím, nemám sebemenších pochyb, že jsem udělala správný krok. Tuto pracovní pozici vnímám jako takový mezičlánek, most k další činnosti. Nezbytný vývojový stupeň, který mě naučí a připraví.
Myslím, že nebývá než si užívat cestu, pokračovat v sebepoznání, být trpělivá, bdělá a těšit se, co přijde...
Žádné komentáře:
Okomentovat