NOVÉ ZÁŽITKY

V posledních dnech se tu po mě slehla zem. Přijměte prosím mé omluvy. 

Prožívám teď zvláštní období. Dějí se mi věci, které velmi intenzivně prožívám. Silná setkání se zajímavými lidmi, zážitky otevírající nové obzory, práce s vlastním tělem, pohyb... 
Mnohdy mě mé vnitřní pocity úplně odtrhnou od normálního fungování. Co si ale velmi silně uvědomuji je to, jak rychle se mé rozpoložení mění. Každý den a snad i hodina má jinou kvalitu, svět je v mžiku jiný, než byl před chvílí. Nedokážu zakotvit v žádném rozhodnutí, nedokážu ze zklidnit a poklidně si prožívat rituály každého dne. Pořád jsem zamyšlená, pořád se vezu na vlně nějakých pocitů. Doma jsem málo. Potřebuji ven.
Vše je dynamické, silně prožité...A možná taky - velmi skutečné.

V době mé virtuální nepřítomnosti jsem absolvovala dva semináře, potkala spoustu zajímavých lidí a nasbírala zážitku jako za několik měsíců. 


První byl seminář o taoistické astrologii. Čtyři dny intenzivní výuky a newyorským  lektorem. Hodně vyčerpávající, ale skvělý zážitek, který mi zase ledacos poodkryl. Jednoznačně vím, že kvalitně vyložit tabulku klienta mě bude stát ještě dlouhou studijní cestu, avšak základy jsou položeny. Navíc informace se neustále propojují do jednoho celku. A to je báječné. Opět jsem potkala některé spolužáky ze školy feng shui a opět se toho nemohla nabažit. Skvělí lidé. Každý den započat ranním cvičením Qi Gongu v zahradě a zakončen posezením a povídáním v některé z blízkých hospůdek. Mimochodem, prostory, kde seminář probíhal byly také famózní - Akademie výtvarných umění. Vysoké stropy, na chodbách umělecké náčiní a propriety od natažených pláten, plastik, sádrových lidských těl až po bronzové sochy. Úchvatná atmosféra.

O právě uplynulém víkendu jsem absolvovala další naprosto fantastický seminář - o vědomém pohybu - vedený mým učitelem feng shui, který cvičí čínská bojová umění, společně s francouzskou tanečnicí Emanuelle.
Do poslední chvíle jsem váhala, jestli jít. Nikoho jsem tam neznala a přednáška, která víkend měla v pátek uvést, byla poněkud rozpačitá. Ale přesto jsem si řekla, že půjdu. Skvělé rozhodnutí. Polovina osazenstva byli Francouzi, kteří tančí u Emanuelle. Měli jsme sekce s Otou , kde jsme cvičili Qi Gong, základy Tai Ji a Kung Fu, a sekce s Emanuelle, které byly více taneční. Tam jsme se učili uvědomovat si svoje tělo, jeho možnosti, cítit ho, vnímat, následovat,  pracovat s ním. K tomu sloužili různá cvičení a zadání. Vnímat pouze část těla, nechat se při pohybu vést, vyplňovat prázdná místa, sledovat trajektorii těla, vnímat prostor okolo sebe a lidi v něm, neustálou proměnu prostoru, to jak jej dotváříme vlastními pohyby...Pracovali jsme i ve dvojicích i v přírodě. Nádherně jsem se do druhého dne roztančila. Tělo povolilo, stalo se pružnější, pohyby plynulejší. Připomněla jsem si, jak je pro mne krásné a přirozené vyjadřovat se tancem. Obrovský zážitek mám i s úkolu, který jsme dostali venku v parku. Rozděleni ve dvojicích, jeden měl vést druhého, který měl zavázané oči. Zážitek se zavázanýma očima, který trval zhruba dvacet minut, byl pro mne úžasný. A to mě při tom štípla včela do nohy :-) Člověk získá zvláštní pocit volnosti. Pozornost a energie, kterou normálně pojme zrak, může uplatnit pro další smysly a vnímá najednou realitu úplně jinak. Má tolik vrstev a každá je zajímavá. Struktura, teplota, povrch, vůně, dotyk, blízkost druhé osoby...

Naprosto fenomenální však bylo zakončení. Každá dvojice měla najít místo, které se jí líbí, tam chvíli setrvat, sdělit si slovo, které přítomné v tu chvíli napadne, a vrátit se do výchozího bodu. Zde se pak shromáždila celá skupina a až měla některá dvojice pocit, že chce začít, zvedla se a zavedla nás na svoje místo, aby tam zatančila (bez přípravy, prostě spontánní vědomý tanec). Vše probíhalo beze slov. Po chvíli se zvedla první dvojice, která nás ostatní zavedla na kamenné molo potoka, a začala svoji taneční improvizaci. Vzhledem k tomu, že molo bylo ve dvou místech přerušeno kvůli průtoku vody, vznikaly i různé poloakrobatické kousky a došlo i na skok do vody. Celkově byla jejich improvizace moc krásná a zároveň velmi vtipná. Co však situaci ještě dokreslilo, byl pád cyklistky pojíždějící po druhém břehu. Tak ji to zaujalo, že se zakoukala a spadla :-)
Následovalo další velice unikátní představení. Dvojice si vybrala jako svoje místo lavičku u vody. Ve chvíli, kdy chtěli tančit, však na ni seděli dva kolemjdoucí - pár ve středním věku. My se shromáždili okolo, lavička i lidé na ní k nám zády a těsně vedle nich dva tanečníci. Ti rozvíjeli svou improvizaci způsobem, kdy nakonec na lavičku i různě přisedali, a nakonec se neznámých přísedících i dotýkali. Francouzský tanečník paní suverénně "potlapkal" po hlavě a paní se mohla uřehtat. No my samozřejmě taky. Tohle vše přináší čistá přítomnost. Žádný plán. Krása. 

Mám z víkendu opravdu silný zážitek. V pondělí jsem sice téměř nemohla vstát z postele, jak mě bolely nohy a záda v bedrech. Při tanci jsem se nešetřila, nevnímala jsem žádné limity těla, i když únava už druhý den byla znát. Byla jsem po víkendu ale tak zvláštně naladěná, extrémně vnímavá a vyrovnaná. Velmi zvláštní, těžko popsatelný stav.
Tohle rozhodně nebyla moje poslední zkušenost s vědomým pohybem. Velmi mne zaujalo i Tai Ji, takže uvidíme, jaké budou na podzim rozvrhy. Velmi ráda bych něco takového zařadila pravidelně a dál rozvíjela.