Na podzim minulého roku jsem si vytvořila příjemný režim - několikrát do týdne slabá půlhodinka běhu, do toho různá posilování podle chuti... Malinko jsem zhubla a byla spokojená. Nějak zásadně jsem hubnout nepotřebovala, ale malá změna byla vidět a byla příjemná. Jenže pak se začal dramatický sled událostí a moje soustředění na životní styl šlo do háje. Přes zimu jsem se přestala hýbat téměř úplně, jedla jsem často mimo domov, večer na nejrůznějších akcích... Alkoholu bylo taky nemálo. Respektovala jsem řadu pravidel ve svém životním stylu, která už jsou mi vlastní, sedí mi a není to o žádném nucení se, ale zároveň jsem často dělala výjimku. Tady dortík na narozeniny kolegyně, tady pozdní vydatná večeře, tady páteční akce se slušnou dávkou alkoholu... Nejsem zvyklá se jakkoli omezovat, být striktní, něco naprosto odmítat. V mém zaběhnutém světě občasné hřešení nevadilo. Tentokrát to ale evidentně přesáhlo únosnou míru. Svou roli samozřejmě sehrálo i psychické vypětí v průběhu celého období.
V únoru jsem se probrala a zjistila, že mám asi 4 kila navrch (možná víc, nevím). Několik věcí v šatníku mi nesedí a necítím se dobře. Od tohoto uvědomění se snažím s tím něco dělat. Ale zjevně ne dostatečně. Je to už přes dva měsíce a rozdíl vidím pouze v tom, že svaly jsou pevnější, jsem na tom s kondicí lépe a cítím se mnohem líp. Ale tuk je pořád tam, kde byl. Pořád je spousta akcí, kde člověk dělá výjimky. Jí věci, které by si za normálních okolností nedal, v nadměrném množství, mnohdy v nevhodnou hodinu a ještě to doplňuje pivkem nebo vínem (společná pozdní večeře se spolubydlícími, tiskovky, služební cesty, posezení s přáteli, apod.). Často taky večeřím příliš pozdě. Co se týče pohybu, nepochybně by to mohlo být lepší.
Došla jsem tedy k závěru, že si nastolím režim přísnější. Stojí mi totiž za to, cítit se ve svém těle dobře. Znám obě polohy. Mívala jsem o pár kilo víc... A nedokážu se tak mít trvale ráda. Prostě se tak necítím dobře. Posledních pět let jsem si naopak celkem snadno udržovala štíhlou figuru a toho se jen tak nevzdám. Vím, že to jde. A ten pocit je k nezaplacení.
Jak jsem na tom nyní?
Opět pravidelně běhám (2-3 týdně i více) a prokládám to různým cvičením podle nálady - doma nebo venku, posilování, bosu, jóga, HIIT...
Běhám teď svou zatím nejdelší trasu - cca 5,5 km. Pokaždé, když ji zvládnu, jsem na sebe hrdá, na mě je to totiž docela dost. Pořád mi hodně tuhnou nohy, ale vím, že to odezní. Těším se na chvíli, kdy převládne čisté potěšení z běhu, protože na tom s fyzičkou budu líp. Mám již zajetou trasu - rovinku pod Vítkovem, večer tam nádherně svítí sluníčko... Běh je pro mě skvělý způsob, jak si dát do těla, zařadit kardio a zároveň být venku a užít si jaro.
Co se týče jídelníčku - zde vidím největší problém ve vnějších lákadlech a neočekávaných situacích. Neumím totiž věci odmítat. Sama si nakoupím i uvařím zdravě, jakmile se však někde dostanu k dobrému jídlu, odolávám velmi těžko. Proto se dnes musím pochválit - v práci byly chlebíčky a několik druhů zákusků (další narozeniny) a já se ničeho ani netkla. Dala jsem si jen asi dva doušky vína... A přemýšlím, že alkohol taky vynechám úplně. Za poslední půl rok ho bylo víc než dost.
Dávám si pozor na jídlo večer - trošku méně sacharidů, hodně zeleninky (teď na jaře je to bomba!), pohlídat si bílkovinu (ale zase nechci sklouznout k šunce a sýru, moc vajíček mi taky nedělá dobře, zároveň to nechci přehánět se sójou, teď babo raď...na vaření luštěnin večer jsem líná, přiznávám). V poledne si často vařím, spíše makrobioticky, nějaká ta luštěninka, pohanka, špalda, rýže, rýžové nudle, celozrnné těstoviny, kus kus, houby, zelenina, maso téměř vůbec... (jen jednou dvakrát do týdne na obědě v práci).
Snídaně jsou klasicky ve znamení obilných kaší. Za ty se musím pochválit, každý den věnuji přípravě a nešidím je - a hlavně žádné kravské mléko, žádný přidaný cukr, jen někdy jablko nebo banán a sušené ovoce (datle, kustovnice, meruňky). Hlavní ingrediencí je ovesné nebo rýžové mléko, které z kaše vykouzlí mňamku o jeden chuťový level výše...
Momentálně mám pozitivní motivaci a baví mě to. Cítit se dobře sama v sobě je pro mě teď stěžejní (po všech stránkách) a vím, že to jde.
Jak jste na tom vy? Jste se sebou spokojeni? Jaký je váš oblíbený pohyb?
Nějaké tipy na příjemnou, dobře vybavenou a ne moc drahou posilovnu v Praze (Praha 2, 3, 6)?
Žádné komentáře:
Okomentovat