čtvrtek 25. července 2013

PRÁCE - POVINNOST NEBO NAPLNĚNÍ?

Blog šidím a uvědomuji si to... Jsem unavená z psaní do časopisu a málokdy mám pak chuť - takovou tu správnou kombinaci spontánního nadšení a dostatku energie - něco vytvořit právě sem. V poslední době opět hodně přemýšlím (mimo jiné) nad svou profesní cestou. Nad tím, co jsem dělala, co dělám a co chci dělat v budoucnu. Jak to cítím, jestli mne to naplňuje, co bych ráda změnila a podobně. Nemám totiž pocit, že bych se do své práce vrhala s nadšením, ztrácela pojem o čase a těšila se, až se k ní zase vrátím, když ji zrovna nedělám - což jsou údajně známky toho, že je to pro člověka opravdu ta pravá, naplňující činnost. Zároveň odmítám připustit, že práce musí být to nutné zlo za účelem výdělku, které se musí odkroutit a jinak to nejde. Ne. Budu hledat, dokud nenajdu. 
To mne přivádí opět k blogu. Jeho témata jsou čistě tím, co mě baví a v čem vidím smysl. Týkají se života jako takového, toho, jak se hezky starat o sebe - zevnitř, zvenku, po fyzické i duševní stránce...poznávání sebe. Čím dál víc mě baví nakupovat a připravovat si zdravé jídlo, cvičit a cítit se dobře, objevovat své potřeby a svůj potenciál, ale i ty negativní polohy, kterými třeba ubližuji okolí, manipuluji...jejich příčiny, uvědomění a případné odstraňování. Přejímám zodpovědnost za svůj život. V těchto věcech vidím hluboký smysl. Inspirovat a sdílet svoje poznatky v tomto směru mě prostě baví a vnitřně naplňuje. Dělat něco, co může lidem zkvalitnit život na jakékoli úrovni, mi zkrátka přijde smysluplné.

úterý 16. července 2013

Z UPLYNULÝCH DNÍ...

Hodně pracuji... hranice mezi časem pro práci a relaxaci je velmi tenká. Nezáleží na tom, jestli je všední den, nebo víkend.
Jsem hodně sama, přemýšlím, poznávám se, vracím se do minulosti, fascinuje mne, kolik jsem toho už zažila. Čtu svoje deníky a prohlížím fotky. Využívám čas pro sebe, kterého mám maximum jako příležitost, která nepřichází za život často. 
Cítím se čím dál silnější a nezávislejší, i když je mi někdy hodně mizerně. 
V mém pokoji se cítím strašně fajn, byť je průchozí. Je to teď jediné místo, které můžu nazývat domovem
Běhám pod Vítkovským kopcem téměř třikrát týdně zhruba pět kilometrů.
Jídlo je pro mě radost, s chutí si připravuji zdravé a dobré věci, užívám si sezónní ovoce a zeleninu.
Nezhubla jsem od března snad ani o gram (tuším, že je v tom hlava). 
Tři dny v týdnu pracuji z domova. Ráno běhám, pokračuji sprchou a dobrou snídaní. To je začátek pracovního dne, o jakém jsem ani nesnila.
Často si vařím a baví mě to moc! 
S penězi to není slavné, z čehož jsem někdy dost vystresovaná. Mám své priority, ze kterých nechci ustoupit (investice do osobního rozvoje), jsem tedy nucena šetřit. Nová výzva je - jíst pestře a zdravě za co nejméně peněz.

Příští týden začíná moje dovolená a troufám si říct zajímavá a nová etapa mého života - roční tantrický výcvik - práce s energetickým i fyzickým tělem, s vědomím i podvědomím, vnitřními traumaty, se strachem, vinou, potěšením, s duší... Těším se!


CO SE DĚJE:

Vary...alespoň na skok


úterý 2. července 2013

KOSMETICKÉ OKÉNKO

Moje nové úlovky z Botanicu mě nadchly, protože opět o něco rozšířili sbírku mé přírodní kosmetiky... Aniž bych tak cíleně činila, běžné produkty plné chemických látek u mě lze nalézt stále méně a to mi dělá radost... 
Přitom to nemusí vždy znamenat finančně náročnější položky...

Obličej

Jednoznačně nejoblíbenějším produktem zůstává kokosový olej - univerzálnost jeho použití nezná mezí a ta vůně mě pořád dostává (a to nemluvím o čokoládové variantě od BioKarité)

Za zmínku určitě stojí také kvalitní přírodní kosmetika ATOK - znáte? Využívám každoročně slevy před Vánocemi, nebo na veletrhu Evolution (Biostyl). Nikdy ale nezklame kosmetika Saloos (zejména poměrem cena-výkon) a samozřejmě Dmková řada Alverde, která je cenově ze všech nejpříjemnější...