JE MI FAJN

Od pondělí jsem se ještě víc utvrdila v tom, že psychoterapie je dobré rozhodnutí. Dokonce jsem se snad již stoprocentně srovnala s tím, kolik mě to bude stát. Vždy záleží na tom, jak se na to člověk dívá. 
Mám radost, když mám světlé chvilky, optimistické, jsem plná energie a podaří se mi zakousnout do práce a něco zajímavého udělat. Naštěstí tyto chvíle pořád jsou. Dokonce jsem zaznamenala okamžiky, kdy nad ničím usilovně nepřemýšlím a prostě si užívám tu aktuální chvíli. Víc takových! Začínám chápat všechny ty řeči o žití v přítomnosti.


O víkendu mě čeká další seminář! Nevím, jestli jsem se zmínila. Jedná se o taoistickou astrologii. Naučím se z data a hodiny narození zjistit o člověku trošku víc. Díky tomu se dá prostředí lépe přizpůsobit někomu na míru, nebo je to pouze informace pro daného člověka o sobě samém. Nikdy mi tohle nepřipadalo důležité. Poznání sebe sama. Ať už skrze horoskopy, či pomocí jiných metod. Pak mi došlo, že naše osobnost může být vlivem nejrůznějších životních okolností velmi pozměněná. A my vlastně vůbec netušíme, že jsme někdo úplně jiný. Zabýváme se věcmi, které nás nenaplňují, a cítíme, že nám v životě něco chybí. Tyto typologie jsou pro mne jedním z prostředků, jak se dozvědět, kdo jsme a co je naší přirozeností. Pomůžou nám například přestat proti některým svým vlastnostem bojovat, ale naopak je přijmout a naučit se je používat ke svému prospěchu.
Typologie, na které jsem byla před časem u kamarádky mne hodně překvapila a myslím, že z ní budu čerpat ještě velmi dlouho. Člověk se učí sám se sebou zacházet.
Takže o nové zážitky není nouze, volných chvilek mnoho není. Nezbývá mi tolik času na pohyb, ale zase je krásně a my včera seděli do 10 hodin večer na lodi Tajemství na Vltavě. Cítila jsem se jako někde u moře na dovolené. Doporučuji! Bezva výběr nápojů, nejlepší citronáda, co jsem kdy měla, a skvělá obsluha. Toho spánku na dnešek mnoho nebylo, tak ho kompenzuji kávou, co se dá dělat. Ale ráda bych dnes po práci zvládla alespoň chvilku běhu, mmmm. Že bych si snad už taky vypěstovala závislost na pohybu? :-)


Vlastně ještě jedna novinka, vypadá to, že v prvním srpnovém týdnu se přeci jen podíváme do hor! Aaach, to by byla nádhera, jen příroda, batoh na zádech a čerstvý vzduch...Ať žije léto! 

DOVOLENKOVÝ JÍDELNÍČEK

Jeden z volných červnových dnů určených pro práci. Aneb jak to vypadá, když přípravou jídla strávím max. 10 minut. Vzhledem k mé neschopnosti vkládat vše včas již trošku neaktuální, ale nevadí...

 
Můj oblíbený makový koláč, který si neodpustím ani teď v létě a veganský jablečný závin z listového těsta. K tomu zelený čaj - Yogi Tea

Pohankové těstoviny s vajíčkem, česnekem a troškou smetany.

Luxusní svačinka - banán pečený na ghí (přepuštěném másle). Doporučuji např. se zakysanou smetanou nebo s jogurtem.

 

A sardinky - s jakoukoli cibulkou mě prostě nikdy neomrzí. Navíc prý mají spoustu vápníku, díky tomu, že se jí celé i s kostmi.

CESTA

O víkendu jsem se opět vzdala různých výletních aktivit ve prospěch řádně udělaného feng shui rozboru (po kolikáté už?). Pořád toho stejného - v podstatě prvního. Sama už se pozastavuju nad tím, jak dlouho mi to trvá. Samozřejmě těch dnů, kdy jsem se tomu opravdu v kuse věnovala tolik nebylo, ale to není jen to. Je to jednak tím, že polovinu času prolelkuju - nejdříve přece musím uklidit, uvařit, najíst se, udělat čaj, projít internet...A jednak tím, že chci mít všechno nejúžasnější na světě, takže dokážu strávit hodiny stahováním božských obrázků do počítače, abych pak žádný nepoužila. Čas od času ještě nastane fáze, kdy si připadám tak neschopná, že upadnu do beznaděje a nejde mi soustředit se na práci. Když tohle všechno zkombinujete, příliš prostoru pro intenzivní pracovní výkon nezbývá. To mne přimělo klást si otázku, co s tím. Mám špatnou sebekontrolu? Vůli? Nedělám to co mě baví? Nedělám to, pro co mám vlohy? Neodhadnu ten správný čas? Jsem prostě jen líná? Nevím.

V neděli jsem počínající hysterii vyřešila tím, že jsem vyběhla a dala si malé kolečko v okolí. Neběželo se mi sice až tak dobře a zvolila jsem kratší trasu, ale požadovaný efekt to mělo. Hlava se vyčistila a já se zklidnila. 

Ovšem události měly další spád. Jelikož se velmi často děje, že se vracím z práce otrávená a přítel je toho svědkem, v sobotu vznikla rozprava nad tématem - práce, budoucnost, co chci nebo nechci dělat a podobně. Ve hře je jeden návrh - zkusit si v práci domluvit částečný úvazek a ve zbytku se věnovat tomu, co jsem měla v plánu. A to je poradenství - architektura a hlavně feng shui. Je prý ideální čas pro to, to zkusit. Žádná soukromá finanční krize a žádné závazky. Ano...Má pravdu. Jenže já mám, jako obvykle, strach. Že to nezvládnu. Klasika.

Při našem brainstormingu došlo ještě na jedno téma. A to je návštěva psychologa. Ano - já a psychoterapie. Před časem to byl můj nápad. Mimo jiné i proto, že jsem přečetla řadu knih naťukávajích tato témata, si velmi dobře uvědomuji, kolik si v sobě nesu závaží v podobě různých nepříjemných zážitků a zkušeností (zejména z dětství). Ty vytvořily různé formy strachů a třeba i negativních vzorců chování, které mi nejdou změnit. Cítím, že přestože se snažím, čtu, vnímám se, mluvím o tom, přes určitou hranici se nedostanu a v krizové situaci reaguji pořád stejně (hloupě, neadekvátně, cholericky, zbytečně, řekla bych i dost uboze). Měla jsem vyhlídnutou paní, která mimo klasické psychologické vzdělání svou praxi kombinuje s astrologií, rodinnými konstelacemi, tarotem a spoustou dalších technik. Četla jsem její knihu i řadu jejích článků a pokud bych si tedy měla vybrat, byla by to určitě ona. Jediný háček  byl v ceně. To byl pro mne argument, proč do toho nejít. Ten však padl při naší víkendové rozpravě. Priority byly stanoveny a bylo rozhodnuto. Budu chodit na psychoterapii. A jak to tak bývá, když to rozhodnutí uděláte, věci naberou rychlý spád. Ráno jsem zavolala a byla objednána rovnou na dnešek večer :-) Takže, ano, mám za sebou první sezení. První pocity, první emoce...Vydávám se na dlouhou cestu. A jsem velmi zvědavá, co mě na ní potká. Těším se. 

JSEM

V pátek večer, sama doma...Lebedím si. Poslouchám hudbu a pohybuju se nerušeně ve svém světě. Po příchodu z práce jsem nadšeně uklidila kuchyň a koupelnu (něco octem, něco sodou a jsem příjemně překvapená, asi se časem zbavím většiny čistících prostředků), vyprala pračku prádla a cítím se zase o něco víc doma. Potřebuju si svůj příbytek neustále organizovat, čistit, osahávat, abych měla prostor pro dobytí baterek. To je má bytostná potřeba. V posledních týdnech nebylo dost času a když se člověk vrací na místo, kde pod nohama cítí smítka a všude se válí "roznošené" oblečení, nejraději by utekl.

Včera plážový volejbal... S lidmi z práce. Já, člověk, který přetrpěl léta tělocviků s volejbalovým "plácáním" a jásal, že už nikdy více. Ne že by to se mnou bylo tak beznadějné, ale do příjemné hry to má daleko. Zato se hodně nasmějeme. A mám trénovat. Pche. Příště v družstvu, kde není můj šéf (první ze tří). Stačí, že dostávám instrukce v práci. Jestli tedy nějaké příště bude, že ano. Mimo jiné jsem při posportovním posezení u piva zbourala pár předsudků při konverzaci s "missí" sekretářkou pana starosty naší městské části. Nic není takové, jak si člověk myslí. Nic a nikdo. Každý to vidíme přes tu svou optiku a podle toho vykreslujeme svět. Přitom je většinou všechno jinak. Není nad heslo "nevytvářet domněnky" a žití v přítomnosti, kdy člověk prostě je a neplodí v hlavě minulé nebo budoucí konstrukce o fungování světa.

VŠEHOCHUŤ

Dnes jsem se s přemáháním po práci vydala na hatha jógu s relaxací a jsem naprosto blažená. Po žádném cvičení se nikdy necítím tak, jako po józe (nechápu, proč se mi tam vždycky tak nechce). A víte co ještě? Zkusila jsem běhání. Často o tom u vás čtu a minulý týden v neděli jsem se podívala z okna a rozhodla se, že to vyzkouším (dobrovolně asi tak po třetí v životě). Téměř 4 kilometry, v podvečer, krásný vzduch, krásné mraky, nikde nikdo. Vůbec to nebylo špatné. Od té doby jsem byla už dvakrát. Včera v přírodě, rudá jako rak ještě hodinu poté, ale naprosto spokojená. Moc si přeju, aby mi to vydrželo. Nenutím se. Pokud to nebudu dělat ráda, stejně u toho nevydržím. Od května se snažím cvičit pravidelně, několikrát do týdne a na fyzičce i svalech je to trošku znát. I proto mne ten první běh tak neskolil a na každé cvičení se opravdu těším. Když se na něm stanu závislou, zlobit se vůbec nebudu :-)

Při odchodu z jógy jsem ještě nakoukla do jejich mini obchůdku v hale a objevila zajímavé věci. Původní účel byl osahat si některé z podložek na jógu, jelikož si jednu vybírám domů. Tam jsem ale stejně neuspěla, jelikož jich většina byla zabalená. Budu muset tedy vybírat podle informací na internetu (nemáte někdo nějaký tip?). Narazila jsem ale na zajímavé harmonizační olejíčky určené jak na masáž, tak třeba do aromalampy a hned si jeden odnesla. Ten můj je na vyladění prvních třech čaker. Byl první, který mne upoutal a nádherně voněl, takže jsem už dál nevybírala a rovnou si ho odnesla. Jen si musím koupit nějaký základový olej, nejspíš mandlový, abych ho mohla co nejdříve vyzkoušet na tělo.

PRAVIDLA PRO LIDSKÝ ŽIVOT

• Dostal jsi tělo. Můžeš je mít rád nebo nenávidět, ale je tvou jedinou jistotou, že je budeš mít až do konce života.
• Jsi zapsán na plný úvazek do neformální školy, která se nazývá “Život na planetě Zemi”. Každá osoba a událost je tvůj vesmírný učitel.
• Neexistují chyby, jen lekce. Růst je proces experimentování. Prohra je součástí tohoto procesu, stejně jako úspěch.
• Každá lekce se v různých formách opakuje, dokud ji nepochopíš. Pak teprve můžeš postoupit dál.
• Pokud svou lekci odmítneš, vrátí se ti zpět – avšak v drsnější podobě.
• Že jsi učební látku pochopil, poznáš podle toho, že se změnilo tvé chování. Moudrost je cvik. Trocha něčeho je lepší než spousta ničeho.
• Ostatní lidé jsou jen tvými zrcadly. Nemůžeš milovat nebo nenávidět něco na někom, aniž to neodráží to, co miluješ, nebo nenávidíš na sobě.
• Jaký je tvůj život, závisí jen na tobě. Život dodá plátno, malíř jsi TY.
• Vždy dostaneš, co chceš. Tvé podvědomí pokaždé správně určí, jakou energii, události a lidi budeš přitahovat.
• Není správně nebo špatně, ale existují následky. Moralizování nepomáhá. Souzení jen posiluje zaběhnuté vzorce. Proto dělej to nejlepší, co opravdu můžeš.
• Odpovědi na otázky máš v sobě. Pouze děti potřebují vedení, pokud dospějeme, jsme vedeni svým srdcem. Víš víc, než jsi kdy viděl, slyšel nebo přečetl. Teď se jen dívej, poslouchej, důvěřuj.

Chérie Carter-Scott,
Je-li život hra, pak má tato pravidla

KUKUŘIČNO-ŠPALDOVÝ KOLÁČ S TVAROHEM A OVOCEM

Po dlouhé době jsem měla chuť něco upéct. Navíc jsem si přivezla spoustu třešní a ty já na buchtách nejraději. Měla jsem vyhlídnutý recept na tvarohovou bábovku (může být i koláč) z biokuchařky Hanky Zemanové. Jenže jak je to u mne pravidlem, neměla jsem všechny potřebné ingredience. Doma mi chyběl bio rostlinný tuk (nebo vůbec vhodný rostlinný tuk na pečení), pšeničný či rýžový sirup jako sladidlo a kukuřičný škrob. Zkusila jsem tedy zaimprovizovat a výsledek se mi zdá minimálně velmi ucházející, ne jako posledně (to jsem se raději na blogu ani nezmínila :-)

ZPĚT DOMA

Festivalování v Karlových Varech jsme nakonec utli dříve. Naskytla se možnost svést se ve středu s kamarádem autem a my ji rádi využili. Bylo to fajn...ale bylo toho dost. Nevím, bláhově jsem si myslela, jak si odpočinu a tak vůbec. Jenže realita byla trošku jiná. Filmy zajímavé, to jistě. I když na mě trošku náročná tématika (válka, politika, krimi), až předposlední zhlédnutý film mě opravdu dostal (polský thriller - Zabít bobra - skvělá atmosféra a hudba, výborní herci). Dokonce jsme zvládli i koncert Vojty Dyka z jazzovým big bandem :-) Celý v dešti, mezi uječenými fanynkami. První půlhodinu jsem přemýšlela, jestli neodejít, ale nakonec to bylo celkem fajn (Vojtovo hudební nadání to zachránilo). Jenže to celé bylo vlastně dost náročné na to, abych se vrátila odpočinutá. Moc dobře se mi nespalo, měkká postel a obrovský polštář udělaly své a začala se ozývat záda. Od soboty mě téměř nepřetržitě pobolívala hlava. To už se mi dlouho nestalo. A celkově jsem byla neuvěřitelně unavená, přestože jsme neponocovali a netrávili večery někde v alkoholovém opojení. Vysněného povalování na lehátku s knížkou a slunění se mi dostalo jen asi půlden, protože se počasí hned zase zhatilo (na západě bylo kolem dvaceti, zatímco jinde skoro 40°). Další kapitolou bylo jídlo. Inu stravování částečně v restauracích a částečně u přítelových rodičů zkrátka nebyla nejlepší kombinace (vzhledem k těm restauracím také dost nákladná). Navíc člověk při tom dovolenkování má pocit, že si může dopřát něco víc a výsledkem je vlastně slušné přejídání.

Těšila jsem se domů jako už dlouho ne. Hned ve čtvrtek ráno nebylo po bolesti hlavy ani stopy. Daří se mi jít spát do půlnoci i když druhý den nemusím vstávat. A ráno se budím kolem osmé a ne v deset. Peru, vařím zdravé jídlo, pracuju, cvičím a užívám si toho, být v klidu a nemuset ráno do práce. Dokonce jsem si přišila upadlé knoflíky, které na to čekaly několik měsíců, a zbavila se obrovské hromady prádla na žehlení. Potřebovala bych tak po každém měsíci práce zhruba týden oddychu, kdy bych se věnovala sama sobě a všem těmto činnostem, které v normálním koloběhu tlačím před sebou a ne a ne je pokořit.

Jediná vada na kráse těchto volných dní je to, že nám v domovní chodbě vyměňují dlažbu. To znamená, že tu máme celý den obrovský randál z vrtačky, kterou odstraňují betonovou stěrku. Je to docela k zbláznění, vlastně se divím, že si i přesto zachovávám relativně pozitivní náladu :-)